Nelly
Příběh zrzavé kobylky
Byl chladný den 31.ledna 1998 a v malé vsi Horní Bučice ve stáji Jk ivahu Vrdy se narodilo hříbátko.Byla to zrzavá kobylka a tak dostala jméno NELLY.Jejím tatínkem byl 638 Wald(Sen) a maminkou Zuzana(VČ 998 Něžná ).
Od malinka to bylo živé hříbátko,vždyť v sobě měla plnokrevnou krev.
Nellča rostla jako z vody a najednou tu byl odstav,musela od maminky.Odvezli jí do hříbárny,kde měla s ostatními mladými koňmi strávit zbytek svých hříběcích let,něco se naučit a vrátit se zpět.
Těch pár měsíců uteklo jako voda a malá Nellynka,teď již ne tak malá byla zase zpátky doma.Zdálo se že je to ten samý hodný koník co odjel,ale opak byl pravdou.Když nastalo období obsedání začaly se objevovat první problémy.Nechtěla si nechat nasadit uzdečku přes uši,což se časem řešilo stylem,čím rychlejší tím lepší,nebo přetáhnout jen přes jedno ucho a ze sedla natáhnout na druhé.Další problém byl v kování,kobča nesnášela zvuk kov na kov,takže okovat nepřipadalo v úvahu jinak než pod vlivem utišujících látek a dohledem pana veterináře.Pak se okovala lehce.Na korektury stála jak přibitá a ani se nehla,prostě zlatíčko.Časem se zjistilo,že má ještě zlozvyk…klkání.
Při obsedání byla hodná a šikovná.Vašek jí moc dobře přijezdil a tak jí začala sportovní kariéra.Když jsem přišla já v roce 2002, Nelly už na závody nejezdila.Šla jsem si prohlédnout koně,uviděla jich pět.Vpředu z venkovního boxu na mě koukal ryzák Tarro,za ním stál bělouš Satan a v zadní stáji stály 3 kobyly.Nelly,ryzka Plesy a malá plavá ponička lipka.Nellča se mi líbila hned,ikdyž se přes mříže netvářila moc mile.Ale mě takoví koně vždy přitahovali.
Ivana mi řekla,že si jí mám vzít pod sedlo.Tehdy jsem zjistila o problému s klkáním a uzdečkou.Ivana mi jí nauzdila přes jedno ucho,vyhodila mě na ní a prohlásila ať jí ten nátylník přetáhnu přes ucho.Pokus se uskutečnil,ale kobyla byla lepší a sundala mě na zem.Povedlo se mi to asi napotřetí.Když se rozešla,měla drobný,měkoučký a rychlejší krok.Jakmile jsem ji naklusala,přišlo mi,jako kdybych na ní jezdila odjakživa.Okamžitě jsme si padly do oka.Časem jsme spolu začaly i skákat,padla i myšlenka na jezdeckou licenci a tak se začalo trénovat.Občas to byla radost,jindy zase starost,protože mi nic nešlo,nebo mi kobyla dělala naschvály typu ,,a já ti ten oxer vyhnu…třeba z…leva“.Licence měla být v létě a pomoct nám měl i Satan,na kterém jsem se učila pořádně skákat.Jenže co se nestalo.Nelly utekla z boxu a odřela si zevnitř obě zadní nohy tak,že skoro nemohla chodit.Licence se odložila na podzim.Veterinář nařídil min.2x denně pohyb,ale ne výběh.Tak jsem za ní jezdila dopoledne abych jí ostříkala nohy studenou vodou a šla s ní na procházku a odpoledne zase ochladit nohy a na lonž,kde po týdnu začínala pomalu poklusávat.Když se uzdravila,začalo se trénovat nanovo.Ve finále jsem neudělala drezůru a Pavla skoky,takže se jelo domů.Zklamání bylo,ale poučení pro příště také.
Časem jsem se zeptala Ivany proč má kobča problémy s uzdečkou a ona mi řekla,že jí v hříbárně asi tahali za uši.Přemýšlela jsem jak bych jinak mohla kobylu nauzdit abych se s ní nemusela takhle prát a nervovat jí a přišla jsem na to.Odepnout na jedné straně udidlo a nasadit jí jako ohlávku(ta jí kupodivu nevadila) a slavila jsem úspěch.Pak nastalo léto 2003,odvezla se Plesy na obsednutí a pár týdnů na to i Nelly,ale k jedné paní,která s ní měla skákat.Tarro k ní odešel již rok předtím.Najednou bylo ve stáji prázdno.Byl tam jen Satan,Lipka a Pamela(vysoká hnědá parkurová kobyla).Na chvilku mi na ježdění Nellču nahradila,ale ne úplně.Byla spolehlivá v terénu.Neustále jsem však přemýšlela nad Nellys a Tarrem jak se tam mají a kdy se vrátí.Meli se vrátit na podzim roku 2004.Těšila jsem se na ně.
Jednou když jsem tam byla,(bylo 25.8.04) navrhla Iva,že by jsme se mohly jet na koně podívat.Nadšeně jsem souhlasila.Byli jen 30km od nás.Cestou jsem se dozvěděla,že si Nellča udělala něco s nohou.Když jsme tam dojely,byli oba ve výběhu.Nejdřív jsme se pozdravily s Tarrem a vyfotily pár fotek a pomalu prolezly ohradník k Nelly.Stála,odpočívala a pravou zadní nohu měla odlehčenou a lehce oteklou.Pozdravila nás a nechala Ivanu prohlédnout jí nožku pořádně zblízka.Očividně jí to bolelo.Fotila jsem jak blázen.Byla jsem ráda,že jsem jí viděla a těšila se o to víc až budou oba doma.
Pomalu začal školní rok a já se ke koním dostala jednou za 14 dní.Když jsem přijela byl pomalu konec září.Nadšeně a s úsměvem jsem vešla do dvora a uviděla spoustu děcek.Všichni seděli na lavici.Iva byla ještě v práci a tak čekali,až každou chvíli přijede aby mohli ke koním.Šla jsem pozdravit koně a vrátila se zpět.Říkala jsem jak moc se těším na Nelly a Tarra.V tu chvíli někteří ztichli a dívali se na mě.Nechápala jsem proč.Pak mi oznámili,že Nellynka si při cestě do výběhu tu pochroumanou nohu zlomila a Iva jí musela nechat uspat.Bylo 14.9.2004.Tahle malá zrzavá kobyla mi hodně dala.Byla výbornou učitelkou nejen pro mě,ale i ostatní děti.A děkuji Ivaně za to,že mi umožnila jí poznat a jezdit.
Petra
Foceno 25.8.04(Iva kontroluje Nellče nohu)
Poslední fotky...